Rozhovor s Pavlem Klimuškinem: Odpor vůči změnám je luxus

Domů >> Aktuality >> Rozhovor s Pavlem Klimuškinem: Odpor vůči změnám je luxus

V květnovém Channel Worldu vyšel dvoustránkový rozhovor s Pavlem Klimuškinem, ve kterém vysvětluje, proč je dobré mít v týmu zastoupeny různé generace, jaké jsou klíčové faktory pro úspěch digitalizace, co potřebuje umět úspěšný distributor a proč je odpor vůči změnám luxus, jenž si brzy nebude nikdo moci dovolit.

 

Máte za sebou první tři měsíce ve funkci. Už jste se v DNS stačil zabydlet?
Vlastně jsem se ani zabydlovat nemusel, spíše jsem měl pocit, jako bych se vrátil domů po dlouhé dovolené. Poslední čtyři roky jsem sice strávil v oblasti výroby a energetiky, ale jinak jsem od roku 1991 v IT a jen se přede mnou střídaly stoly a kanceláře. Ta současná je útulná, nachází se ve dvacátém patře bývalého Motokovu na Pankráci a je z ní nádherný výhled na Prahu. Na to si zvyknete rychle (usmívá se).

 

Do VAD jste se nicméně vrátil téměř po čtrnácti letech. Pomineme-li úroveň technologií, jak výrazně se za tuto dobu změnilo prostředí trhu? 
Ano, jen bych možná podotkl, že jsem během tohoto období celkem deset let působil u významného vendora a s DNS jsem celou tu dobu spolupracoval, takže to nebylo tak, že bych čtrnáct let neměl tušení, co se děje. Když přeskočím všeobecně známé technologické trendy, tak zmíním tři věci, které se výrazně změnily z obchodního hlediska. 
Tou první je výrazně nižší maržovost, která souvisí s celkovou komoditizací celého odvětví, druhou je vzestup služeb s přidanou hodnotou, zejména v oblasti kybernetické bezpečnosti, a třetí posun prakticky všech partnerů směrem k multivendorovému přístupu oproti dřívější navázanosti na jednoho primárního dodavatele. Postupem času jsem si povšiml ještě jedné věci, která s tím úplně nesouvisí, ale je velmi zajímavá. Mohu na chvilku odbočit?

 

Samozřejmě.
Jde o odlišné komunikační vzorce v rámci věkových skupin. Když se po revoluci začínalo podnikat v IT, existoval mezi námi jednoticí prvek – všem nám bylo okolo pětadvaceti, všichni jsme měli podobnou dynamiku a cíle. Díky tomu jsme si rozuměli a dobře se nám spolu komunikovalo. Tento princip platí stále, jen s tím rozdílem, že ty skupiny lidí sdílejících podobnou zkušenost tu mezitím vyrostly čtyři.

První dnes tvoří studenti a čerství absolventi – velmi slušná technická úroveň a ochota se učit. Druhá skupina, v současnosti naprosto klíčová, jsou pětatřicátníci – zhruba deset let v IT, často pracovali v cizině, mají zkušenosti a nyní se dostávají na pozice, kde je mohou využít. Třetí skupinou jsou lidé nad pětačtyřicet nebo padesát – velmi zkušení, manažersky zdatní a silně orientovaní na výkon. Do té věkově spadám i já. Čtvrtou pak tvoří šedesátníci – generace otců-zakladatelů, kteří začali okamžitě po revoluci, vybudovali úspěšné firmy a dnes řeší, komu je předat.

Jsem přesvědčený, že pokud chce být firma v dnešní době úspěšná, chce zrychlit svůj byznys a uzavírat co nejvyšší procento obchodních případů, měla by se snažit pokrýt všechny tyto skupiny. Byznys je v konečném důsledku vždy o vztazích a o důvěře, a pokud si spolu ke stolu sednou dva lidé, kteří jsou přibližně stejného věku, jsou zvyklí na podobný způsob komunikace a mají za sebou zhruba stejnou kariéru, je mnohem pravděpodobnější, že se dohodnou.

 

Kompletní rozhovor si můžete přečíst v přiloženém dokumentu.
Dokumenty: 

Další aktuality